Minecraft aneb Kdo nekutá s námi, kutá proti nám

28. ledna 2013 v 13:34 | Simeonkaaa |  Hry *-*
Minecraft je počítačová hra od švédského vývojářského studia Mojang, která je psána v Javě. Hra je nezávislá, nestojí za ní žádná větší společnost, a i přes to si jí v současné době koupilo už přes 7 milionů lidí. Minecraft je sandboxová hra, co znamená, že hráče pouští do světa, který má své principy a pravidla, hraní však nemá žádný konkrétní cíl. Hráč ve hře může dělat cokoli, co uzná za vhodné a cíl hry si hledá a vytváří sám. Minecraft simuluje reálný svět, až na to, že se v něm celý svět skládá převážně z kostek, dále z různých struktur jako jsou dveře, ploty, poklopy, dále pak rostlin, bytostí a předmětů. O tvorbu krajiny se stará algoritmus, který ji generuje tak, aby vypadala přirozeně. Ve hře najdete několik biotopů od luk, přes lesy, moře, pouště až po pralesy.
Na první pohled vypadá Minecraft jako něco, co k vám někdo propašoval strojem času z roku 1995 a teď vás to nutí hrát na mašině, která utáhne Call of Duty: Black Ops na plné detaily. Na druhý pohled vypadá ještě hůř. Všechno ve světě Minecraftu (což by se dalo přeložit jako Umění těžby) se skládá z kostek, kůstek a kostiček, ať už se jedná o stromy, skály nebo Slunce, které na vás zírá z oblohy jako obrovská žlutá krychle. Z kostek jsou v tomhle světě složeny dokonce i vlny oceánu, divocí koně a neodbytné ukvokané slípky.
V čem je tedy podle mého názoru potenciál této hry ve výuce? Hráč má neomezené možnosti a širokou paletu nástrojů, prostřednictvím kterých lze tyto možnosti využít. Budování staveb má pozitivní vliv na rozvoj kreativity a prostorovou představivost. Pokud by hráči při výuce například vytvářeli model historických budov, přiměje je to ke studiu architektury, aby je mohli věrně reprodukovat. Při vzájemné spolupráci na stavbě budou rozvíjet sociální dovednosti a koordinaci vzájemné činnosti. Přínosná může být výstavba fungujícího města i farem se zvířaty a rostlinami. Všechny tyto činnosti jsou ve hře velmi zábavné a mohou mít přesah do skutečného života.
A na závěr..
Byla jsem zrovna nějakých 200 metrů pod zemí, když se pod úderem mého krumpáčku prolomila skála a já proletěla do jeskyně. Ve tmě jsem se posilnila kýtou masa z divokého vepře a rozsvítila jsem pochodeň. Oranžové světlo mi v podzemní sluji přineslo jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.
Ta dobrá: Stěny jeskyně jsou od pohledu bohaté na uhlí, křemen a železnou rudu. Ta špatná: Všude kolem mě se potácejí zombíci a... moment... ano, jeden mi právě uhryznul hlavu...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anísek Anísek | 28. ledna 2013 v 15:51 | Reagovat

Občas si tuto hru zahraju.Prvně mě to moc nezaujalo ale když se do toho člověk vžere tak si jí oblíbí.

2 N. N. | Web | 28. ledna 2013 v 17:27 | Reagovat

Jednu dobu mě to strašně lákalo, ale nidky jsem to nezačala hrát. Popravdě - bojím se, že bych na tom byla závislá, a to fakt nechci. Jeden kámoš to hraje, a dost, dokonce si to i koupil :D

3 laky-and-me laky-and-me | Web | 1. února 2013 v 17:21 | Reagovat

Skúšala si niekedy hru "wolf quest" , :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama