Krátká povídka - Nekonečné přátelsví

14. března 2013 v 6:58 | sauronis1 |  To ostatní
No, jsem se nudila takže jsem napsala kártkou povídku :* (PS: Promiňte za chyby, nemám word ani jsme se to ještě neučili, a ty čárky a háčky v Domčově textu jsou naschvál ;))

Nekonečné přátelství...

Jednoho rána jsem se probudila a šla si udělat snídani, no, jestli se tomu dá vůbec říct snídaně. Dala jsem si okurku s jogurtem, já byla vždy taková divná. Když jsem byla skoro najezená, uslyšela jsem zvuk z mého počítače, Simča mi napsala! Vyběhla jsem po schodech do druhého potra, ale nenapsala mi Simča, ale Dominik.
"Báro! Báro! Simča se chce zabít! Opustil ji kluk a v televizi ukazovali jak je na moste a je pripravená skočit!"
v tu ráno mi poskočilo srdce. Simča vždy říkala že by se chtěla zabít, ale nikdy to nemyslela doopravdy! Bylo teprve 8 ráno, vyběhla jsem bez bundy i bez bot ven a běžela k mostu. Byla jsem tam za 5 minut. Vážně. Simča tam stále kousíček od konce mostu, nejspíše se rozmýšela. Pak mě uviděla, přiběhla ke mně a obejmula mě
"Promiň mi to" řekla. Né ani za hodinu jsme se oběvily na policejní stanici, Simča řekla že beze mě tam nepůjde. Šli jsme na hřiště. Simča se tam pohupovala na houpačce... spíše ji jen vítr pohupoval. Mě zatím tento nepříjemný kamarád studil na tělo.


"Jak to jen mohl udělat...?" Řekla Simča smutně. Já neodpověděla.
"JAK TO MOHL UDĚLAT?!" Vykřikla Simča, ptáci odletěli a byla slyšet jen ozvěna. Přišla jsem blíž k ní a dřepla si vedla houpačky kde byla ona.
"To víš, kluci jsou prostě takoví, najdeš si jiného..." Snažila jsem se ji utěšit, ale ona jen s brekem utekla domů. Pak jsem tam asi 10 minut sama stála.
Dalšího rána jsem musela do školy. Doufala jsem že tam Simča bude, ale nebyla. Rozhodla jsem se za ní jít do domu, byly jsme tak skvělé kamarádky že jsme si daly i klíče od bytu. Když jsem přišla k ní domů, nikdo nebyl doma. Aspoň jsem si to myslela. Uviděla jsem všude kolem mě vodu, to se Simča rozhodla vytopit dům? Otevřela jsem koupelnu... Simča byla ve vaně, jako v tom nejhorším snu. Všude, úplně všude byla krev, na okně, umyvadle, ve vaně, okolo vany. Taky tam ležel dopis, poznala jsem Simčin rukopis. Stálo v něm:
Když mé srdce nebude mít on, tak tedy nidko.
Zaraženě jsem se střídavě koukala na papírek a pak na Simču. Pak mi došlo že musím zavolat sanitku. Zavolala jsem ji a vynesla ji z vany, asi za 13 minut přijela sanitka. Simču si odvezli a já jela s ní. Celou dobu jsem s ní byla, ale nakonec mě od ní odrhli, celých 5 hodin jsem čekala před její místností, pak se tam oběvili doktoři a někam s ní jeli. Do operačního sálu! Další 3 hodiny jsem tam proseděla, potom jeden doktor vyšel a řekl:
"Barbora Boulová?" Reagovala jsem a přiběhla k němu.
"Co je s ní? Stalo se jí něco? Kde je?!" Křičela jsem na doktora.
"Je mi líto..." Ani to nestačil dořeknout a já utekla s slzamy v očích ven z nemocnice. Běžela jsem tam kde jsme to měli obě rádi, ano bylo to to hřiště. Schoulela jsem se do jednoho rohu a pomalu na mě padalo listí. Usnula jsem tam. Další ráno jsem viděla jak vedle mě je máma a čeká až se proberu. Beze slova jsme obě šli domů. Celé tři dny jsem nic neřekla ani nic nesnědla, bylo mi strašně. Zamkla jsem se v pokoji, ale předtím jsem si tam vzala papír, pero a nůž. Ano chystám se na to, vlastně teď píšu tohle celé vyprávění. Taky jsem napsala krátký "Rozlučkoví" text. A teď? Teď mi nezbývá nic jiného než jít za Simčou, protože sama to bez ní nezvládnu. Myslím že tuhle povídku pojmenuji Nekonečné přátelství.


Jestli tu nebude ona, tak tu také nemusím být.

Doufám že se vám povídka líbyla :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dendyss photography Dendyss photography | Web | 14. března 2013 v 11:48 | Reagovat

Na obíhání nemám moc času jak jsem psala, ale vy nechodíte ke mě skoro vůbec, procházela jsm si a možná dvakrát za měsíc, přitom jsi psala že 3y do týdne :))

2 laky-and-me laky-and-me | Web | 14. března 2013 v 15:04 | Reagovat

júú :D

3 pray-love pray-love | E-mail | Web | 14. března 2013 v 15:15 | Reagovat

Ahoj, máš pěknej blog, ale je tam moooc pravopisných chyb, je to škoda , člověka to odrazuje od čtení. A taky máš moc holý věty. Ale děj je pěknej.

4 Ley Ley | Web | 15. března 2013 v 15:46 | Reagovat

Škoda že je tam tolik chyb

5 Simeonkaaa Simeonkaaa | 23. března 2013 v 13:08 | Reagovat

Sau, tohle se ti moc povedlo! :) Jsem ráda, že mám takovou talentovanou adminku a sestřičku, která nejen, že umí dělat dess, ale umí i psát nádherné povídky! :) Mě ty chyby v textu moc neva, i tak se ti to povedlo :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama