No tak, zdvihni se z podlahy.

12. července 2013 v 18:05 | Simeonkaaa |  To ostatní
"Nebuď sladoch, nedepkuj"! Uteče ti plno věcí a později tě to bude mrzet.

Ano, já chápu, že ono je jednodušší to takhle říct než to opravdu udělat, ale kdo tvrdí, že to jen říkám? Někdy je těžké se na všechny ty debily kolem jen smát a tvářit se, že se vůbec nic neděje. Každý občas potřebujeme chvilku pro sebe, dostat ze sebe všechno, co se v nás za tu dobu nastřádalo. Pak je ale důležité zase se začít smát a žít, protože nežijeme zase tak dlouho, abychom si mohli dovolit, utápět se den po dni v depresích.
Uvědomte si, že podle toho, jak k životu budete přistupovat, se k vám budou chovat i ostatní. A jak se asi má někdo bavit s někým, kdo se denně tváří jako prdel a vypadá nějak takhle?
Každého to jednou přestane bavit. Důvodem, proč tohle píšu, je z obrovské části i to, že mě už to také nebaví! Je mi jasné, že nikdo nemá život úplně šťastný. Každý máme problémy. Někdo menší, jiný větší, iritují mě však takoví jedinci, kteří si nejspíš myslí, že jediní s problémy jsou tu oni.
Je teď jedno, zda se jedná o osoby vypisující každou chvíli své životní příběhy na blogy nebo někoho, kdo za vámi několikrát týdně chodí s tím, že jemu se v minulosti přece stalo tohle a tamto, proto nemůže být takový a makový.
Vážení, věřte nevěřte, opravdu nejste jediní!
Někteří ale nemají takovou potřebu tím zatěžovat okolí, které má svých starostí dost. Samozřejmě, že je přirozené svěřit se svým blízkým, s tím, že se ale nebudete jen dokola svěřovat vy, ale postěžujete si navzájem.
Ještě než se vám v hlavě začnou rojit nesouhlasné poznámky o tom, že nevím, o čem mluvím, protože vás....
ve škole přece taaak strašně šikanovali, máte zdravotní problémy, vaše rodina je roztrhaná na tolik kusů, že to snad ani není ve skutečnosti možné, máte tisíce dalších problémů v rodině, někdo se na vás podepsal, ať už fyzicky či psychicky, jste tak zadlužení, až se divíte, že nemusíte k obědu okusovat vlastní nohu.... nebo klidně všechno dohromady...
Ano, já vím, jaké to je. Jaké je všechno z toho, co jsem tu vypsala... Já znám ten tíživý oblak vznášející se nad celou rodinou, když některý její člen téměř umírá. Ať se tu rozhodnete oponovat čímkoli, budu schopná vám na to říct - ano, s tímhle jsem se naučila žít!
Myslím si totiž, že každý, kdo ten život má, má také sílu se s ním vypořádat, zvládnout ho žít a jen ubožáci se rozhodnou ho takhle zahodit utápěním se v neustálých depresích.
Samozřejmě, že ani já nejsem svatá. Mám za sebou pár psychických krachů, i dál jsem se ale byla schopna sebrat a žít dál, s hromadou poznamenání, ale i poučení se z minulosti. Netvrdím, že byste měli všechno hodit za hlavu. Ono se to vždycky na každém nějak podepíše a já to nemám nikomu za zlé.
Neberu vám všechny ty problémy, které vám ztěžují život a které očividně máte kvůli tomu, co se vám stalo nebo stále děje, máte na to plné právo. Ale trochu už byste měli začít přemýšlet nad tím, než to začnete roztrubovat všude kolem a budete to omýlat pořád dokola, cpát to každému na potkání a dělat se zajímavými.
Kolem vás je plno lidí, kteří vás pochopí a v těžkých chvílích podrží. Nemůžete se jim ale vnucovat pořád, každý den a každou minutu jejich života. Smějte se, bavte se, žijte! To nejhorší, co můžete udělat je, pořád připomínat váš stav, protože pak budete ostatní tak šíleně srát, až z toho jednou vybouchnou vzteky.
Rozhlédněte se kolem sebe, když jdete po městě. Všichni ti, které vidíte, mají nějaké problémy. Někteří možná stejné jako vy, jiní možná dokonce horší. A co dělají? Žijí dál, protože jim nic jiného nezbývá.
Vám není proti srsti, když vás někdo lituje? Mně tedy ano, a proto bych si radši ukousla hlavu než bych někomu otloukala pořád dokola o palici své problémy.
Nahoďte úsměv, protože hned vedle těch hnusných věcí, jsou tu i další, pro které stojí zato se smát!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama